Slované
Stránky o:
https://www.suenee.cz/category/utajovana-historie/slovane/
Slované.
Ačkoli jsou České země tradičně považovány za ryze slovanské, což je pravděpodobně dáno zejména působením národního obrození, jehož silné zaujetí vším slovanským doznívalo ještě ve 20. století, jistě si každý uvědomuje, že Slované nepřišli, jak se říká, na zelenou louku. Existuje spousta důkazů o tom, že Keltové pobývali i na území současných Čech a Moravy. Kromě četných archeologických nálezů a zeměpisných názvů mají také některé české pověsti a báje keltský původ.
Je absurdní myslet si, že srdce starého kontinentu tady na slovanské kmeny čekalo opuštěné až do cca 5. století, kdy síly stěhování národů daly do pohybu také Slovanský národ, jenž se do té doby schovával v dodnes ne zcela spolehlivě lokalizované a sporné pravlasti. Co tedy bylo na našem území před jejich příchodem?
Dnes se již většina odborníků shoduje na tom, že území současných Čech a Moravy bylo pravděpodobně součástí pravlasti tajemného národa, který současné Evropany fascinuje čím dál víc. Řeč je samozřejmě o Keltech. Nezvratné důkazy o tom, že Keltové žili na našem území, sahají až hluboko do starověku.
Když je řeč o keltské pravlasti - bylo by vhodné se přinejmenším zmínit, že ji odborníci umísťují zhruba do oblasti Rakouska, severních Alp, Bavorska a také na naše území, zejména do jižních a středních Čech. První významnější důkazy o tomto národu pocházejí z cca 7. století před Kristem z naleziště v rakouském městě Hallstadt - proto je toto období keltské historie označováno jako halštatská kultu
Seznam "kmenů", které Kosmas jmenuje v 37. kapitole 2. knihy České kroniky, kde cituje privilegium pražského biskupa Gebharta obnovené císařem Jindřichem III.
Pořadí dle popisu (severní) hranice biskupství:
-
Lučané
-
Děčané
-
Lutoměřici (Litoměřici)
-
Lemuzi
-
Pšované
-
dvojí Chorvati
-
Charváti
-
Charvátci
-
-
Třebované
-
Bobřané
-
Dědošané
-
Milčané
-
Domažlici
-
Netolici
-
Záhvozd
-
Doudlebové
-
Hbané
-
Sedličané
-
Zličané
-
Tuhošť
-
Ostatní:
Obětiště starých Slovanů byla pod širým nebem
Slované svůj kult totiž praktikovali zpravidla pod širým nebem. Posvátnými pro ně byly například hory, stromy, háje, horské prameny či skály. Věřili, že tato místa obývají démoni či bohové, a tak se klaněli přímo jim. Větší obětiště se stavěla mimo osídlené oblasti a často měla podobu hradišť. Honosné chrámy slované nestavěli. Výjimku tvořili jen Polabští Slované a Pomořané. Je znám například Svantovítův chrám v Arkoně.
Asi nejznámější obětiště východních slovanů existovalo za vlády knížete Vladimira, který nechal za Kyjevem na kopci postavit modly Perunovi, Dadžbogovi, Strobogovi, Simarglovi nebo bohyni Mokoš.
Na hradištích se konaly pohřební hostiny
Během 9. a 10. století byla stavěna i tzv. obětní hradiště a byla společná i pro několik nejbližších osad. Měla opevněné tvořené valy a příkopy a uvnitř obětní jámy. Archeologické nálezy dokazují, že uvnitř se nacházely oltáře a nejblíže i kůly s modlami. Podle nálezu kostí je zřejmé, že zde probíhaly obětní hostiny. Nejvíce takových hradišť se nacházelo v oblasti horního Zakarpatí a na pomezí dnešní Ukrajiny a Polska. Významná je zejména tzv. zbručská soustava v povodí Zbruče, tvořená hradišti Bohit a Zvenigorod. Takovým hradištěm byl pravděpodobně i dnešní Pražský hrad.
Slovanské chrámy
Jak takové chrámy u Polabských Slovanů vypadaly, nevíme. Není nám také známo, zda byly všechny určeny ke stejnému účelu. Známější a na dochovaná data bohatší je rujánská Arkona, zasvěcená bohu Svantovítovi. Zničena byla roku 1168 dánským králem Valdemarem I. a biskupem Absalonem. Existovaly však i další chrámy, například v Gockově, Wolgastu (zasvěcený Jarovítovi) nebo Štětíně (zasvěcený Triglavovi). Podle některých badatelů stavěli Polabané své chrámy pod keltským vlivem. Rozdíl téměř sedmi století mezi oběma epochami staví tuto záležitost spíše do roviny domněnek.
